Klubová historie
Radotínský SK neměl ve svých začátcích vůbec lehký život. Ale snad největší potíže působila skutečnost, že klub neměl vlastní hřiště, a proto musel všechna svá utkání hrát na hřištích soupeře. Teprve v roce 1924 se funkcionářům podařilo získat sice laciný,ale nepříliš vhodný pozemek u řeky Berounky pod bývalým cukrovarem. Při úpravě pozemku na fotbalové hřiště se poprvé projevilo klubové nadšení všech hráčů a funkcionářů,stejně tak jako mnohokrát potom v dalších letech činnosti klubu.Posléze byl v roce 1928 získán pozemek,na kterém původně hrála svá utkání Rudá Hvězda.Na tomto hřišti bojovali pak radotínští fotbalisté až do roku 1985,kdy bylo hřiště z rozhodnutí nadřízených orgánů převzato stavebním dodavatelem výstavby centra Radotína jako stavební dvůr,což dle názoru široké veřejnosti i výboru našeho klubu nebylo rozhodnutí nejšťastnější.Po skončení výstavby bylo hřiště vráceno,ovšem hrací plocha byla pokryta nevhodným pískem,což působí oddílu další nemalé obtíže.Oddíl se proto formou svépomoci snaží hrací plochu komplexně zprovoznit a zkolaudovat současně s rekonstrukcí kabin a úpravou celého areálu.Na této nepříjemné situaci nic nemění,že v šedesátých letech byla dokončena výstavba městského stadionu, jehož areál zatím bezplatně využívá náš klub k přípravě i utkáním.
Válečné období
Během války hrál RSK střídavě I. B a II. třídu. Sportovní činnost byla udržována jen s největším vypětím sil všech funkcionářů. Je proto nutno vysoko ocenit skutečnost, že v této velmi těžké době poskytl RSK asyl členům Sokola, DTJ a Junáka, jejichž organizace byly rozpuštěny. Za zmínku stojí, že v této těžké době se uskutečnil první .mezinárodní zápas proti mužstvu českých dělníků totálně nasazených na práci v Drážïanech a Markstadtu. Velkou zásluhu na realizaci tohoto utkání měl místopředseda klubu ing. Drdla, jehož zaměstnanci-fotbalisté tvořili tehdy pododbor RSK. Omezená sportovní činnost přinesla však na druhé straně jeden velký klad, činnost všech členů se soustředila na vybudování nových kabin se sprchami a bytem správce, instalaci rozhlasového zařízení a výstavby krytého ochozu.
Po skončení války se sportovní činnost rozběhla na plné obrátky, RSK si udržoval výkonnost na úrovni I.B třídy. V té době se však v RSK zformovalo vynikající dorostenecké družstvo. Vyhrálo mistrovství zbraslavského okrsku, v mistrovství Čech postoupilo mezi posledních osm mužstev, bylo finalistou tehdy slavného poháru Dr. Stránského a finalistou bleskového turnaje, kde podlehlo tehdejšímu dorosteneckému mistru ČSR Bohemians Praha pouze rozhodnutím losu. Mnozí hráči tohoto celku (bratři Radové, Zelenka, Klusáček, Macek, Bouška, Nekolný) vytvořili později základ tolik úspěšného mužstva dospělých. Klub prošel v následujících letech mnoha vnitřními i celostátními reorganizacemi a to pod různými názvy: Sokol, Kovocement, Kovo, Stavostroj, Stavoloko, Spartak. Toto období, plné reorganizace a administrativních rozhodnutí, kdy klub hrál dokonce v roce 1951 tehdejší krajský přebor, což byla druhá nejvyšší soutěž, bylo ukončeno v roce 1953.
Do dávné historie
V roce 2002 tomu bylo osmdesát let, co byly v Radotíně položeny základy pozdější bohaté fotbalové činnosti. Ale ještě předtím ,v roce 1916 vytvořili fotbalový nadšenci sportovní kroužek a sehráli také první skutečné utkání proti SK Viktorii Beroun s výsledkem 1:1. Tento kroužek se rozpadl v roce 1918, ale v témže roce vznikl nový-Studentský SK,který během svého dvouletého trvání sehrál řadu utkání s různými soupeři. V roce 1920 jej vystřídal v činnosti SK Radotín, který z neznámých důvodů zanikl v roce 1922, kdy byly založeny první dva oficiálně registrované fotbalové kluby v Radotíně-SK Rudá Hvězda a Radotínský SK. První z nich se však v letech 1926-27 rozpadl vinou různých nepříznivých vlivů a okolností.
Vstup do mistrovských soutěží
Až do roku 1930 hráli radotínští fotbalisté pouze přátelská utkání.V tomto roce se na výzvu tehdejší Středočeské fotbalové župy Radotínský SK přihlásil do nově vytvořeného mistrovství a byl zařazen do V. třídy.Bez jakéhokoli nadsázky je možno konstatovat, že vstup do oficiálních mistrovských soutěží byl víc než impozantní, což dokládají následující fakta:
- 1930/31 – druhé místo, postup do IV.třídy
- 1931/32 – druhé místo, postup do III.třídy
- 1932/33 – první místo, postup do II.třídy
- 1933/34 – první místo, postup do I.B třídy
- 1934/36 – setrvání v I.B třídě
- 1936/37 – první místo, postup do I.A třídy
Je zajímavé, že právě v jubilejním roce patnáctého výročí založení dosahuje RSK prvního fotbalového vrcholu své historie. V tomto období bylo jistě mnoho hráčů, kteří se na těchto vynikajících sportovních výsledcích podíleli.Za zmínku však určitě stojí jedno jméno: Jaroslav Záhorský, nejlepší předválečný střelec RSK se 153 brankami, jehož fotbalový a střelecký talent mu otevřel cestu až do slavné AC Sparty. Dalšími vynikajícími hráči této éry byli Císař, Winkler, Macháček, Holovský, Zelenka, Bejlek, Slepička, Kolprecht, Žitný.Potom však přišlo období složité mezinárodní situace, která vyvrcholila okupací ČSR.
ZLATÝ VĚK RADOTÍNSKÉ KOPANÉ
Po návratu všech radotínských odchovanců z vojenské presenční služby začal klub pod názvem Spartak v roce 1955 svoji spanilou jízdu českým fotbalem:
- 1955 – I.B třída, první místo, postup do I.A třídy
- 1956 – první místo, postup do divize, přeborník kraje
- 1957/58.- druhé místo v tříkolové soutěži, postup do II.ligy -což byl druhý vrchol v historii radotínské kopané.
Tato série, završená vinou přechodu soutěže na systém podzim – jaro až rok po 35. jubileu postupem do nejvyšší soutěže, jakou klub do té doby hrál, byla odměnou nejen hráčům, ale i funkcionářům a všem známým i neznámým členům a příznivcům za sympatie a věrnost černobílým radotínským barvám. K tehdejším úspěchům nutno připočíst i vítězství ve dvou souběžně hraných pohárech – o Putovní prapor KVTVS a Štít vítězství, kde mužstvo sehrálo během jednoho dne semifinále jedné a finále druhé soutěže. Průměrné návštěvy okolo 3.000 diváků na mistrovských utkáních a 600 – 800 diváků na pravidelných středečních přátelácích, to vše v obci s tehdejšími necelými pěti tisíci obyvateli potvrzovalo, že v Radotíně je na co se dívat. Určitě kromě jiného, na vynikající střelbu, na níž se podílelo vždy více hráčů, ale bezkonkurenčně jim kraloval nejúspěšnější střelec historie radotínského fotbalu Josef Rada se 484 brankami své kariéry. Za ním pak následoval M. Rada 299, Pavlát 243, Šnajberk 122, Macek 111, Rosa 104 a Vontor 96. Chybělo málo, jen pouhé dva body k tomu, aby se II. liga hrála v Radotíně dále, ale nestalo se. Přesto zůstává toto mužstvo, jehož základ tvořili převážně odchovanci radotínského fotbalu, v paměti všech příznivců jako první, které prolomilo bariéru velkého fotbalu a vstoupilo do něj po výkonech a výsledcích, na které se stále znovu vzpomíná.
Po sestupu z druhé ligy v mužstvu došlo k výměně generací, nové mužstvo doplnili hráči převážně z jiných oddílů. Hrála se divize až do sezóny 1961/62. A historie se opět opakuje: v jubilejním roce 1962 znovu postup do II. ligy. Mužstvo doplněné po postupu některými bývalými ligovými hráči dokázalo v prvních dvou sezónách uhrát třetí místo v tabulce, čímž dosáhlo třetího fotbalového vrcholu v historii klubu. V těchto slavných letech prošlo mužstvem mnoho dobrých hráčů, z nichž se na dosažených úspěších podíleli nejvíce: Vanžura 259 branek, Jareš 207, Šusta 151, Řezníček 144, Kapsa 128, Nádeník 77. Po pětiletém účinkování ve II. lize sestupuje mužstvo v sezóně 1966/67 do přeboru, 1972/73 zpět do divize, se kterou se rozloučilo v sezóně 1974/75. Od té doby dlouhých 13 let se mužstvo pokoušelo probojovat zpět do divize, což se podařilo až v roce 1988, opět rok po jubileu. Výkonnost mužstva však nebyla schopna zajistit účast v divizi déle než tři roky. V posledních 8 letech je A mužstvo tradiční štikou pražského přeboru.